Historie oddílu
Bylo to někdy na jaře roku 1955, kdy se nejstarší bratr z početné cyklistické rodiny Mudříků, František, rozhodl, že to vezme „do ruky“ a co nenaučil sám sebe, naučí někoho jiného. Podařilo se mu to uskutečnit ale až po tom, co se uzdravil z docela těžkého zranění, které si způsobil při nácviku, na tu dobu poměrně obtížného cviku. Je tedy vidět, že se s krasojízdou i kolovou začalo již o pár let dříve. Jezdilo se ale jen tak. Prostě kdo měl chuť, tak si něco zkoušel na krasojezdeckém kole, nebo si zkoušel kolováckou latinu s míčem. Ale i přes, řečeno současným jazykem, vysloveně amatérský přístup, hráli zlínští bratři Valové s trenérem Františkem Mudříkem už v roce 1954 na Mistrovství republiky, ikdyž bez valného úspěchu. V témže roce Eva Paráčková, která se sama o krasojízdu pokoušela, přivedla do Zlínské sokolovny několik mladých adeptů a začala s nimi nacvičovat krasojezdecké prvky. Taky František přivedl pár kluků. Mladšího bratra Jiřího a několik jeho kamarádů. Slibný začátek ale překazilo Františkovo zranění a zahájení organizované činnosti sálovců se přesunulo až do roku 1955. To se František Mudřík stal vedoucím a trenérem skupin sálových cyklistů, při cyklistickém oddíle tehdejší Jiskry.
V kolové se objevili hráči jako Vinklárek, Pavelka, Fiala a hrál s nimi i Franta Mudřík. Nehráli sice nejvyšší soutěž, ale i 2. liga byla na tu dobu solidní úspěch. Zato v krasojízdě nabraly věci, myslím tím sportovní vývoj, rychlý spád. Během pár let Franta vychoval několik dobrých závodníků a časem pak vznikl i nový slibný kádr kolováků. To se v té době ještě trénovalo současně. Na jedné polovině tělocvičny krasojízda a na druhé kolová. Tělocvična byla rozdělena jen lavičkami. Ale přesto, už koncem 50. let naši krasojezdci začali bojovat o přední umístění v kraji a později i v celorepublikových soutěžích a taky na Mistrovství republiky.
Mnoho krasojezdců, řada z nich z počátku velmi dobrých, po několika letech skončilo. Jiří Hlava, Luděk Drápal, Franta Kostrhůn a další. Někteří přesedlali na muziku, někteří na silniční cyklistiku, či na jiné sporty. Z této silné skupiny, v té době již dorostenců, zůstal věrný krasojízdě jen Jiří Mudřík. Postuně se ale do oddílu hlásili další zájemci o krasojízdu, takže začátkem 60. let jsme měli zastoupení jak v dorostu, tak v žákovské kategorii.
Krasojízda se rozjela.
Nejdříve to byl Jirka Muřík, kdo bojoval o medaile na Mistrovství republiky, později Jindra, ten to dotáhl až do reprezentace jak v juniorech, tak i v mužích. Pak ho zase v reprezentaci vystřídal Jirka a nakonec, aby se nehádali kdo je lepší, začali jezdit dvojice. Opět i za nároďák. V oddíle vyrůstali i další výborní krasojezdci, kteří bojovali v našich barvách o medaile na Mistrovství republiky a taky na Mistrovství Evropy Juniorů či Mistrovství Světa.
O J. Werbergerovi jsme se zmínili, dále to byli L. Stodůlka, P. Landt, který později převzal po bratrech Mudříkových pomyslnou štafetu, Vladan Vičánek a několik dalších. Ti už ale nedosáhli tak výrazných výsledků. Nové úspěchy se v krasojízdě dostavily až o několik let později.
Možná to teď vypadá, že krasojízda ve Zlíně byla, či je, jen mužskou záležitostí. To je omyl. Jednak v počátcích vzniku oddílu byla děvčata u toho a později, začátkem 60. let, přišly do Zlína dvě odchvankyně ze Sokola Němčice. L. Arnoštová a J.Coufalová.
Později, po přestěhování oddílu do tělocvičny v Prštném, jsme si začali vychovávat vlastní krasojezdkyně.
Nedosahovaly takových kvalitních výsledků jako kluci, ale jejich nástupkyně to všechno dohonily.
Skoro by se dalo říci, že na koho Franta sáhl, z toho vychoval reprezentanta, ale tak to úplně není. Oddílem prošlo tolik adeptů krasojízdy a kolové, že se to dá jen těžko spočítat. Každopádně úspěšnost Frantovy trenérské práce, z pohledu výchovy reprezentantů, je mimořádná. Ale nejen to. Vždycky trenéra potěší, když ho někdo, koho si už ani nepamatuje, osloví: vy jste mě kdysi učil jezdit na kole. To je taky práce dobrého trenéra.
Mezitím se samozřejmě hrála ve zlíně i kolová.Významným obdobím byla pro ni 70. léta, ikdyž byla stále z pohledu výsledků trochu ve stínu krasojízdy. Té se, coby trenér obou disciplín, věnoval František Mudřík více.
Rozhodně došlo ke stabilizaci hráčského kádru. V 75.roce jsme už obsazovali všechny kategorie.¨
Když pak P. Landt ukončil svoji úspěšnou krasojezdeckou kariéru, dal se na kolovou. Sám hrál, ale začal se taky starat o mládež, a je nutno říci, že dobře.
Z té staré gardy, kterou vedl ještě F. Mudřík, zůstalo pár hráčů v oddíle až dodnes. L. Navrátil, P. Landt, J.Ondlevec a nakonec taky M.Záhora, který začínal s krasojízdou, jako ostatně většina kolováků.
Ten získal dokonce v r. 1977 bronz v celostátní žákovské soutěži. Tak, jak byla pro krasojízdu mimořádně úspěšná 70. a 80. léta, pro kolovou to byla léta 90. Z tohoto výčtu je vidět, že ve Zlíně jsme uměli a, ještě umíme, hrát i kolovou. O té bude zmínka ještě později.
Nesmíme ale zapomenout, že i v následujících letech jsme měli v oddíle výborné krasojezdce. M. Písková a Jirka Mudřík ml. se svými výkony dokázali zase zařadit do juniorské reprezentace. O pár letpozději, se K. Prekopové s V. Baťovou podařila stejná věc a v r. 1997 a 2000 startovali i na MS v kategorii žen. V této těžké konkurenci si vždy vybojovaly solidní umístění.
Tím se už dostáváme do současnosti.
